Jsem vlastně ještě vegan?!

Bylo načase se konečně pustit do napsání tohoto článku. Už dlouhou dobu mám v hlavě, jak bych ráda sdílela svůj příběh, cestu, názory i jejich změnu.

V posledním roce jsem si prošla jedním z mnoha silných uvědomění. Asi jsem si totiž myslela, že když se člověk pro něco rozhodne, musí už u toho názoru zůstat navždy. Teď už vím, je to hloupost, ale já jsem si tak nějak říkala, že bych zradila sama sebe.

Co je to veganství?

Veganství je filozofie, životní styl, jehož cílem je co nejvíce omezit utrpení a vykořisťování zvířat. Znamená to vyhýbat se nejen konzumaci masa, ryb a mořských plodů, ale také všech živočišných produktů – tedy mléka, vajec, medu a výrobků, které obsahují tyto složky. Veganství se ale často netýká jen stravy – vegani se snaží nepoužívat ani produkty testované na zvířatech, nebo ty, které obsahují živočišné složky (například kůže, vlna, hedvábí).

Hlavní důvody, proč lidé volí veganství:

1. Etické – nesouhlas s utrpením a zabíjením zvířat.
2. Ekologické – živočišná výroba zatěžuje planetu (emise, odlesňování, spotřeba vody).
3. Zdravotní – někteří lidé se cítí lépe na rostlinné stravě, chtějí předejít civilizačním chorobám.

Veganství dnes není jen omezení, ale i bohatý svět chutí, nových receptů a hlubšího propojení s přírodou a sebou samým.

Jak to začalo?

Já jsem maso neměla ráda nikdy. Kolem 15 – 16 let jsem objevila veganství, ale nikoho, kdo by o tom věděl víc, jsem ve svém okruhu lidí neznala. Začala jsem se hodně zajímat o stravu, zdraví, ekologii a úplně mě to nadchlo. Mé začátky byly těžké, když jsem pouze vysadila maso. Můj jídelníček se stal dost chudý, jelikož jsem nevěděla, co a jak.

Na vysoké škole mě veganství jako celek úplně pohltilo. Bydlela jsem sama, mohla jsem se rozhodovat a nakupovat podle sebe. Byla jsem striktní, nejen co se týká jídla. Byla to skvělá fáze, která pár let trvala a byla jsem spokojená.

Postupem času jsem se naučila, jak ovládnout své chutě i svůj jídelníček. A po 4 letech jsem už opravdu věděla co a jak. Zhubla jsem, byla jsem zdravější, spokojenější a můj život naplněný.

Co bylo nejtěžší?

Nebudu lhát, byly to návštěvy rodiny a oslavy! Těžké bylo si nedat máminu výbornou buchtu, ještě když naléhala tak, jak to maminky umí. Těžké bylo nedat si nic na rodinné oslavě mého tehdejšího snoubence, když jsem měla hlad a nebylo na výběr. Vždy jsem alespoň volila verzi bez masa, vegetariánskou. Například pomazánku, atd. Těžké bylo nedat si zákusek třeba na té oslavě, když jsem byla ve fázi totálně závislá na cukru a nedokázala jsem odolat. Vždyť to bylo na stole přede mnou!

Směr ke změně.

A tady už se dostáváme k problému. Jelikož jsem jako vegan snědla něco živočišného, už jsem tedy vegankou nebyla??? Začalo mi opravdu vadit škatulkování. Nešlo mi o to, co si myslí druzí, ani o jejich poznámky a posměšky. Jasně, že nebyly příjemné, ale nebylo to nic, proč bych měnila své názory a přesvědčení. Začalo mi vadit jak se veganství v průběhu těch let stalo ve společnosti jako by nějakou nálepkou… je těžké to popsat, snad mi rozumíte.

V té době jsem už začala v hlavě tvořit svůj projekt. Vzdělala jsem se a získala jsem certifikát výživové poradkyně se zaměřením na rostlinnou stravu. To bylo ono. Rostlinná strava. To se mi líbí mnohem víc! A tak jsem se toho držela. Sundala jsem si z čela pomyslně nálepku VEGAN.

Sama jsem si ujasnila, že mi nevadí dát si občas něco živočišného. Jen jsem o tom nechtěla mluvit. Nevím proč do mě lidé pořád vrtali, proč si radši nehleděli svého? Maso ale bylo to poslední, co bych si zvolila. Domů jsem si vůbec žádné živočišné produkty nekupovala.

Od cesty na Srí Lanku…

V té době se začaly věci měnit. Chtěla jsem na Srí Lance poznávat, rozvíjet tvorbu receptů a zkoušet nové chutě, recenzovat místní restaurace s co nejvíc vege nabídkou. Jenže veganská rostlinná nabídka a navíc ještě k tomu bez lepku nebyla tak rozsáhlá. Jako první skončila má éra odolávání lepku a mouce. Ale to se veganství nijak netýká a proto přejdu dál. Jeden z prvních večerů tam jsme dostali nabídku vyzkoušet místní recepturu na ručně vylovenou rybu, čerstvou a speciálně upravenou. Neodolala jsem a ani jsem upřímně odolávat nechtěla. Ryby mám někdy ráda, i když sama jsem je nikdy nepřipravovala. Užila jsem si to, moc mi chutnala.

A právě tady si teď říkám, proč bych měla mít strach ze souzení a hodnocení druhých lidí? Asi jsem měla představu o tom, že ukazuji lidem jak jíst zdravěji, jaké jsou možnosti na rostlinné stravě, benefity, atd. A tak bych měla jíst čistě rostlinně, abych to nepokazila.

Teď už vím, že je to jinak. Zdraví, jakkoli o něm přemýšlíte je založeno na rovnováze. A to je hlavní.

Je jedno jestli je člověk vegan, vegetarián, nebo masožravec. Základy zdraví jsou pro všechny stejné a pozitivní vliv rostlinné stravy na život a zdraví člověka je nepopíratelný.

Těhotenství

A tady začalo jít do tuhého. Pár měsíců po příletu ze Srí Lanky jsem zjistila, že jsem těhotná. Byla jsem šťastná, ale celkově tohle období otřáslo mým životem řadou velkých změn. Zažila jsem chvíle, kdy jsem měla chuť na maso. Co myslíte, že jsem udělala? Prostě jsem si ho dala. Trošku jsem si to vyčítala, ale akceptovala jsem změnu a respektovala jsem sebe i svá rozhodnutí. Ale že bych to přiznala veřejně? To teda spíše ne. Důležité pro mě bylo, že já jsem s tím byla v pohodě. Musela jsem si to celé první zpracovat sama.

Jak to cítím těď?

Aktuálně to mám tak, že bych si vůbec dobrovolně nevybrala jíst vepřové, hovězí, zvěřinu či jiné savce. Tak to prostě cítím a vyhovuje mi to tak. Co se týká například drůbeže, to je takový otazník. Někdy s ním přijdu do kontaktu, výjimečně si ho dám, ale nevyhledávám. Když jde naopak o ryby, ty mi tolik problém nedělaly nikdy, ale stejně je moc nejím. Rozhoduji se podle toho nejdůležitějšího – podle svého cítění, své duše. Nedokážu si ani představit, že bych si nějaké maso sama koupila a doma připravila. Upřímně ani nevím jak a ani po tom netoužím.

Otázkou jsou jiné živočišné produkty. Tento článek píšu rok po porodu a jak to mám aktuálně teď. Co si ráda dám, jsou vejce. Ty jsem přijala do svého jídelníčku z několika důvodů. Jsou velmi výživná, jednoduchá, rychlá a velmi doplnily mou výživu, když jsem byla hodně sama, neměla jsem prostor, energii ani čas a můj mozek tak nějak nebyl zaměřený na přemýšlení o stravě, nakupování, vaření a vymýšlení receptů a toho, co jíst. Pokud vejce, tak jedině kvalitní, domácí, nebo minimálně z volného chovu.

Na mléčné výrobky jsem nikdy moc nebyla a ani je nijak nepotřebuji, nechybí mi. Rostlinná mléka si buď vyrábím, nebo kupuji kvalitní, obohacené, mám ráda sójové obohacené o vápník, jelikož jsou tam i bílkoviny. Jogurty také vybírám rostlinné. Měla jsem období, kdy jsem občas jedla máslo, protože si ho kupoval manžel, ale teď už ho zase nekupujeme a ani nám nechybí. Jediná věc jsou asi sýry, ty si občas nějaké dám.

To je tak nějak vše k tomu, jak to mám aktuálně já a jak to cítím.

Zastávám názor, že rostlinná strava je skvělým obohacením pro nás všechny.
Jídlo je výživa. Správnou stravou dáváme šanci tělu být zdravé, vyživené a v pohodě.

Jak na plnohodnotnou stravu? To se dozvíte kliknutím na tento řádek.

Ale tohle se nemění:

Veganství mi přirostlo k srdci a je to silná, pro mne důležitá životní filozofie. Ale veganem se nazývat nemohu. Od veganství jsem upustila hlavně kvůli škatulkování.

Co se ale nejspíš nikdy nezmění? To, že vždy dávám přednost přírodnímu stylu, ať už se jedná o stravu, způsob života či materiály, které využívám.

S dnešním moderním stylem hospodaření se rozhodně neztotožňuji, nelíbí se mi a nesouhlasím s tím. Využívání zvířat se mi nelíbí. Pokud tedy někdy živočišné suroviny a produkty používám, dbám mnohem více na původ, kvalitu, zacházení, atd. Není to totiž jedno a hodně na tom záleží.

Nejde jen o veganství, vždy by jsme měli volit kvalitu a přirozenost, ať už jde o cokoliv.

Rostlinná strava byla, je a vždy bude pro mne základ.

Proč rostlinná strava?

Všichni víme, že bychom měli jíst ovoce a hlavně zeleninu, které nevyhnutelně patří do zdravého jídelníčku. Ale důležité jsou také různé druhy obilnin, luštěnin, ořechy a semínka.

Mým cílem a snem je pomáhat lidem ke komplexnímu pohledu na zdraví a na výživu. Miluju tvorbu neobvyklých receptů a vaření z přírodních surovin. Nejlepší na tom totiž je, jak se pak cítím ve svém těle, když jím smysluplně. A přesně tohle bych chtěla šířit dál.

Nejde o dokonalost a o to, abychom mohli zapadnout do nějakých škatulek, vegan, nevegan, vegetarián… vždyť je to úplně jedno, ne? Prostě jezme to nejlepší pro nás a pro naše tělo! Zařaďme přírodní suroviny, smysluplnou výživu. Protože dnes už neplatí, že když je to vegan, je to zdravé. A veganství vlastně o zdraví ani tolik není. Důležitá je kvalita a rozmanitost.

Pokud chcete vzít život do svých rukou a s tím také své zdraví. Pokud vás trápí vážnější či mírnější zdravotní problémy, dlouhodobé či krátkodobé. Pak vězte, že strava a mysl jsou velmi silní bojovníci za životní pohodu. Vše je provázané. Vše spolu souvisí. A já vám chci říct, že zařadíte-li více rostlinné stravy do jídelníčku, vždy uděláte dobře.

S láskou, Andrea.