Kniha měsíce – Září

„Máte to“ prohlásil inspektor. Nevěřícně jsem vyhrkla „Cože?“. „Úspěšně jste vykonala závěrečnou zkoušku z autoškoly.“ vysvětloval lehce znuděně inspektor.

Tak nějak začalo úterý, 13. září. Byl opravdu krásný den a tak jsme se s Viky rozhodly projít se po městě. Byla jsem ráda, protože jsem to potřebovala rozdýchat. Když nás vyzvedl Honza, shodou okolností parkoval u obchůdku se zdravou výživou.

Neodolali jsme a vešli jsme dovnitř. Koupit si třeba něco dobrého! Chvíli jsme si prohlíželi regály a pak nás to zatáhlo hlouběji, kde byla sekce s knihami. Neodolala jsem. Táhlo mě to tak silně!

Prohlížela jsem si různé knihy a pak jsem ji uviděla. Ihned mi padla do oka. Když jsem si ji prohlídla, chtěla jsem ji ukázat ostatním, ale Viky i Honza měli v ruce každý svou knihu a se zájmem si ji prohlíželi tak, jako já svoji. A bylo rozhodnuto. Na počest dokončené autoškoly jsme se odměnili knihami!

A proto dnes píšu tento článek. Už delší dobu jsem měla v hlavě nápad, psát o zajímavých knihách, tak proč to neuskutečnit?

Kniha Vztahy Duší, kterou jsem si vybrala, je ve skutečnosti čtvrtým a závěrečným dílem série. Takže jsem tak trochu vpadla do děje. V originále vyšly knihy pouze 2, ale při překladu byly ještě jednou rozděleny na menší knihy. Tak alespoň budu mít co číst. 😀

Dílo amerického psychologa a hypnoterapeuta Michala Newtona vzniklo v 90. letech 20 století. Přináší neuvěřitelně podrobné a systematicky utříděné informace o duchovním světě a jeho zákonitostech. Během dlouholeté praxe se Michaelovi podařilo metodou regrese dostat své klienty do stavů nejen bezprostředně po smrti, ale také do našim časem neměřitelných období mezi životy či do mnoha minulých životů.

Na základě dlouholetého studia tisíců případů tak vznikl popis duchovní stránky života, smrti a celé existence bytí lidské duše.

Mě samotnou vždy velmi zajímala duchovní stránka lidského života a tato kniha na mě hodně zapůsobila. Řekla bych, že mi přinesla tak nějak klid. Vědomí, že existuje něco víc. Bylo to opravdu příjemné čtení o tom, jak si lidská duše vybírá svůj život, tělo i zkušenosti.

„Lepší, než lpět na svém těle, které máme pouze jeden život, je zaměřit se na rozvoj svého duševního Já a spoléhat se na svou duševní sílu.“

Michael Newton, PhD.

Život, tak jak ho dnes známe, je podle mě hodně o stresu a napětí. Od malička se děti učí tomu, jak fungovat na tomto světě a jak zapadnout. Z takových dětí pak vyrůstají nespokojení dospělí, kteří si to dříve či později uvědomí a musí svůj život přehodnotit. Lpíme na věcech, na kterých nezáleží a marně v nich hledáme štěstí.

„Štěstí je stavem mysli, který si sami vytváříme a není závislé na nikom jiném.“

Michael Newton, PhD.

Kouzlo je v tom si uvědomit, že vše, co se děje, má svůj důvod. Myslíme si, že to nepotřebujeme, ale stále se něčemu učíme. V tomto aktuálním životě si již nepamatujeme, co jsme si před narozením zvolili, jaké úkoly a situace. Nevíme, co nás k tomu vedlo a jaké máme zkušenosti z životů minulých. Knihy jako tato jsou úvodem do sebepoznání. Díky tomu si můžeme uvědomit širší souvislosti.

Co jsem se v knize dozvěděla?

• Máme své vlastní duševní skupiny, kde je určitý počet duší, které se spolu mohou inkarnovat i po tisíce životů. Navzájem si pomáháme získat zkušenosti a střídáme si mezi sebou role. Je to okruh lidí, kteří jsou nám obzvláště blízcí a jedná se cca o 3-5 duší.
• Máme svého primárního duševního partnera, a v životě na zemi se s ním dříve či později setkáme. To záleží na domluvě, minulých skutcích i učení se z nových zkušeností.
• Tak jako člověk roste, studuje a posouvá se v životě, i duše má svůj vývoj. Ten trvá nesrovnatelně déle, tisíce inkarnací i období mezi životy. Časově se to ale nedá tak jednoduše zařadit, protože nevíme, jak „tam“ čas ubíhá a každá duše je jiná.
• Mladé duše se nějaký čas identifikují s určitým pohlavím, ale po určitém vývoji se mohou inkarnovat jako muž, či žena. Průměrná duše si asi v 75% případů obvykle volí jedno pohlaví častěji.
• Duše se vyvíjí a učí se pracovat s energií a různými zákonitostmi. Postupně se učí dovednosti a stoupají výš a výš. Později si také mohou volit své zaměření – například může být duše architekt a tvořit z čisté energie. Nebo průzkumník, mistr tvůrce, mistr času…
• Existují přidružené duše, se kterými se můžeme potkávat i ve více životech. Jsou vybrány, aby s námi pracovaly a jsou připraveny zhostit se jakékoliv role, která je potřeba pro náš vývoj.
• V duchovním světě existuje prostor pro učení i zábavu. Můžeme si tak nějak povídat s ostatními dušemi, vtipkovat o svých prožitých životech a dokonce si můžeme třeba se svým duševním partnerem vytvořit vysněný dům, jako na zemi!
• Vždy existují určité karmické důvody pro závažné události související se vztahy v našich životech.

Příběh, o který se s vámi podělím…

Autor celou knihu prolíná skutečnými rozhovory a záznamy ze sezení s klienty. Kniha je tak velmi autentická a některé příběhy mě překvapily i ohromily. Jeden z nich bych zde s vámi chtěla sdílet tak, jak je sepsán v knize. Příběh se týká vývoje duše a jejího postupu na další úroveň.

V následujícím případě se seznámíme s duší, která nedávno dosáhla úrovně třetí poté, co strávila tisíce let na Zemi v různých inkarnacích. Tento subjekt se nechal svými dojmy z nedávné události v duchovním světě zcela unést.

Následuje rozhovor autora s klientem:

PADESÁTÝ ČTVRTÝ PŘÍPAD

• Vypadáš velmi spokojeně, že opět stojíš před svou Radou.
  • Ano, právě jsem ze sebe shodila poslední neprůstřelnou vestu.
• Neprůstřelnou vestu?
  • Ano, ochrannou vestu – aby mi nic nemohlo ublížit. Trvalo mi roky, než jsem se naučila důvěře a otevřenosti vůči lidem, kteří mi ubližovali, a tím si vybíjeli vlastní zlobu. To byl v poslední době můj nejvážnější problém.
• Proč to pro tebe bylo tak těžké?
  • Příliš jsem dala na své pocity, a ne na svou duševní sílu. Tím jsem si v sobě vybudovala pocit méněcennosti ve vztahu k ostatním, kteří se mi jevili silnější a chytřejší než já – a přitom takoví nebyli.
• Jestliže jsi při překonání tohoto posledního vážnějšího problému poznala sebe samu, jak se teď vidíš?
  • Nakonec jsem použila květinovou stuhu, abych po ní přešla nad propasti bolesti a utrpení. Ted‘ už zbytečně neplýtvám svou energií. (odmlčí se) Fyzické a duševní utrpení má hodně co do činění s ohodnocením sebe sama. Za posledních tisíc let jsem se během každého života zdokonalovala v prosazování své identity… v nepříznivém prostředí a naučila jsem se vážit sebe sama jako člověka, kterého nemůže nikdo jiný nahradit. Už k tomu nepotřebuji žádnou ochrannou vestu.
• Co ti na tyto pozitivní změny v rámci sebeidentifikace říká tvá Rada?
  • Jsou rádi, že jsem v této nelehké zkoušce uspěla – že jsem nedovolila nepříznivým okolnostem v mých mnoha životech, aby mi diktovaly, jak mám na sebe samu pohlížet – kdo opravdu jsem. Těší je, že jsem díky trpělivosti a píli dosáhla vyššího stupně svých možností.
• Proč si myslíš, že jsi toho musela v životech na Zemi tolik překonat?
  • Jak bych mohla učit ostatní, kdybych sama neprošla ohněm, abych byla silnější?

V tomto rozhovoru se dozvídáme, že duše se po několik inkarnací učila znát svou sebehodnotu. Procházela mnoha situacemi a získala mnoho zkušeností. A takto se to děje v životě každému. Každý máme svou cestu, zkušenosti, ke kterým máme dojít. Můžeme si položit otázku: „Proč zrovna mě potkala tato událost? Co se z ní konkrétně já mohu naučit?“

Naše prožívání je hodně o tom, jak nahlížíme na události v našem životě. Dvou lidem se může stát jedna a ta samá věc, ale jeden člověk bude šťastný a ten druhý nešťastný. Jaký je v tom rozdíl? Nejspíš v tom, jak tito lidé k situaci přistoupí.

V posledních letech jsem já sama podstoupila mnoho zkoušek a naučila jsem se snažit se vždy myslet pozitivně. Naučila jsem se důvěře a nelpět na tom, aby věci byly přesně podle toho, jak já chci.

Někdy totiž k našim vysněným životům nevede cesta, jakou si představujeme. Ale pokud budeme trvat na svém, můžeme přijít o něco mnohem lepšího, co bychom sami snad ani nevymysleli.

Napište mi do komentářů, jak na Vás kniha působí! 🙂

→ Musím se ještě přiznat, že jsem si v ten den vybrala 2 knihy! Ta druhá se týkala velmi zajímavého tématu, ale tom třeba příště… 😉