V zajetí jídla

Jídlo není jenom chuť, jsou to informace ovlivňující náš život, tělo, psychiku, emoce…

Dnešní článek začnu přiznáním. Byla jsem závislá na jídle. A možná ještě částečně jsem, ale už několik let na tom pracuji a nebylo to vůbec lehké. Naštěstí jsem dospěla do udržitelného stavu, kdy jsem se naučila poslouchat své tělo a uvědomovat si své chutě. Rozlišovat hlad emoční a hlad fyzický. A taky to chtělo velkou dávku trpělivosti a disciplíny odolat a najít jiná řešení.

A na čem jsem byla závislá? Na cukru, pečivu a tučném jídle. Nebyla jsem schopna rozeznat, jestli mám vůbec hlad a potřebuju jíst a nebo je to jen nezkrotná touha po určitém jídle. Takový styl života a stravy mi způsobil nejen zdravotní, ale i psychické problémy. Rozhodla jsem se to změnit a začala jsem studovat. Ale ani veganství mi nepomohlo, jelikož většina jídel, na kterých jsem si ujížděla, šlo udělat i ve vegan verzi.

Začala jsem se věnovat o tématu manipulace chutí a v roce 2021 jsem měla také přednášku, která se toho týkala. Zajímala jsem se o to, co ovlivňuje naše chutě, jak ony ovlivňují nás a jak je můžeme ovlivnit my sami. Nedávno ke mně přišla kniha „V zajetí jídla“ od Ph.D. Doreen Virtue a ta se přesně týkala všeho, co mě zajímá. A abych vás také obohatila, rozhodla jsem se sepsat o této knize článek a vypíchnout zajímavé informace.

V zajetí jídla

Tato kniha se věnuje právě chutím, jejich významu. Hlavně jejich spojení s určitými emocemi. Doktorka láskyplně vede čtenáře k pochopení sebe sama, laskavosti a životu v harmonii. Pomáhá s uvědomováním si vlastních emocí a chutí, vysvětluje zákonitosti a důvody bažení po určitých typech potravin.

Odborné studie potvrzují spojitost mezi náladou člověka a odpovídající touze po jídle. Poukazují na vzájemné propojení těla a ducha. Protože každá část našeho těla reaguje na naše názory, myšlenky a emoce. Takže nejsme jen to, co jíme, ale také to, co si myslíme! Bažení se vždy týká těch jídel, které souvisejí s vnitřními pocity, jimž nevěnujeme pozornost.

Důvěřujte svým vnitřním pocitům…

Celé naše tělo, včetně chutě k jídlu, ukazuje, do jaké míry je v pohodě naše mysl. Tělo se stále snaží o rovnováhu, homeostázu. Pokud některé věci a pocity ignorujeme, tělo ví, že když sníme určitou potravinu, emoce se nám dočasně uklidní. Tělo chce být prostě v pohodě, ale když si nevšímáme signálů, musí nás vést jinak.

Různé chutě zcela jasně souvisejí s různými emocemi, náladou. Každou potravinu tvoří minerály, textura, vůně a další vlastnosti, které ovlivňují náladu a energii. Ano… jídlo má schopnost měnit náladu. Jídlo dokáže povzbudit i uklidnit.

Bažení po jídle je podle doktorky posedlá touha po určitém druhu či kategorii jídla. Neodbytné myšlenky, kdy se nezvladatelná chuť plete do svobodného rozhodování. Většina takových závislostí se týká průmyslově vyráběných potravin. A tak nás touha po jídle může naučit mnohému o našich pocitech.

Dnes už však většina z nás ví, jaké jsou zdravé stravovací návyky, nemůžeme to svalovat na neznalost. Problém totiž není v nedostatku informací… spíš to, že žijeme ve stále větším stresu a přirozeně hledáme zdroj útěchy či uklidnění. Dodala bych, že také žijeme často odděleni sami od sebe. Nevnímáme své potřeby a soustředíme svou pozornost pouze ven.

„Naslouchat svému instinktu znamená usilovat dnes a denně o udržení rovnováhy. Pokaždé, když se řídím jeho radami, jsem v pohodě a touha po jídle mě neovládá. Jakmile však ignoruji, co mi vnitřní hlas říká a snažím se mít nad věcmi kontrolu, pohoda se vytrácí a znovu se objevuje bažení po jídle.“

Pocity SZNS

Touha po jídle často vychází z nenaplněných základních potřeb zábavy, vzrušení, nebo lásky. A existují hlavně 4 emoce, které stojí za psychicky podmíněným přejídáním – Strach, Zlost, Napětí a Stud. Přičemž strach je nejzákladnější a ty ostatní jsou takovou nástavbou strachu… Tyhle zmíněné pocity jsou základním spouštěcím mechanismem. A pokud tyto silné emoce popíráme, akorát ještě zesílí. Protože emoce, kterých si nevšímáme, neodejdou… akorát nabudou na intenzitě a síle. Náš vnitřní systém popírání je úžasně efektivní v tom, jak nás chrání před upřímnou konfrontací se sebou samými. Je snadné řešit a poznat problémy ostatních, ale už těžší zamyslet se sami nad sebou.

Ano. Někdy máme nezvladatelnou chuť na něco, protože naše tělo volá po živinách, bílkovinách či vitamínech. Ale dost často to vychází akorát z napětí a stresu, které vedou ke způsob života, který vede k nedostatku živin.

Napětí zvyšuje v mozku množství chemických látek, které vedou k přejídání!
Když pociťujeme napětí, produkujeme více kortizolu. -> Kortizol stimuluje v mozku tvorbu neuropeptidu Y, který zapíná a vypíná nekontrolovatelné chutě na sacharidy. Co je ale horší? -> Neuropeptid Y způsobuje, že nově vzniklý tuk jen tak neodejde, tělo si ho hlídá.

Emoční a nebo fyzický hlad?

No jo, ale jak to poznat, když navenek vypadají skoro stejně?

Emoční hlad – je náhlý, nabírá na intenzitě bleskovou rychlostí. Je na konkrétní jídlo, pocit, že si potřebujete dát přesně tohle a nic jiného. Navíc začíná v mysli a ústech, je naléhavý a dost často se dostaví na základě nepříjemné emoce (i když si to vůbec neuvědomujeme). Může to být i bezmyšlenkovité jedení. Často neustává, ani když jsme plní a navíc pak můžou přicházet pocity viny.

Fyzický hlad – je naopak postupný, postupně se stává intenzivnějším, začíná v žaludku. Oproti emočnímu hladu je trpělivý a moc si nevybírá. Přichází na základě fyzické potřeby. Jde tak o uvážený výběr jídla, vědomé rozhodnutí. Vnímá jídlo coby nutnost, nenastupuje pocit viny a přejde, když je uspokojen.

I ten nejoddanější zastánce zdravého způsobu života se může přistihnout, jak ho to táhne do kuchyně, kde zoufale hledá něco, co by uspokojilo nezkrotnou touhu po jídle. Můžeme se samozřejmě rozhodnout pro změnou jídelníčku, dietu, ale naše chutě můžou být tak silné a nutkavé, že je neovládneme. Chce to cvik a trpělivost. Rozhodnout se a namotivovat se, že to stojí za to.

5 tipů pro zmírnění chutí a emočního hladu:

1. Dejte si 15 minut na to, abyste vychladli – řekněte si, že teď čtvrt hodiny nemůžete jíst, během té doby zkuste i další kroky a pokud i potom budete mít chuť něco si dát, klidně to udělejte.
   
2. Jděte od jídla dál – klidně odejděte z kuchyně, či z domu. Autorka se sama přiznává, že musela kolikrát ono jídlo úplně zničit!
   
3. Vyčistěte si zuby a vypijte velkou sklenici vody – voda pomůže zjistit, zda jste si nespletli žízeň s hladem a ústní hygiena vás zbaví chuti po čokoládě či hamburgerech.
   
4. Zeptejte se sami sebe: mám pocit strachu? Nebo je to třeba projev strachu v podobě zlosti, napětí či studu? Odpověď se obvykle ukáže okamžitě. Přiznání si vlastních pocitů obvykle stačí, abyste naléhavost pocitu zmírnili.
   
5. Nepříjemné pocity nahraďte láskou, láskou k sobě. Snažte se najít jakýkoliv náznak příjemného a povznášejícího pocitu. „Odpouštím si, důvěřuji si a přijímám se.“

Někdo může mít celý život stejnou touhu po určitém jídle a u někoho se to během života mění, prochází si různými fázemi. Autorka rozdělila jídla do 10 kategorií, po kterých lidé nejčastěji baží. Těmto kategoriím se dále věnuje, rozebírá je a pomáhá s uvědoměním si dalších důvodu vedoucích k bažení. Přidala také ke každé kategorii několik afirmací a tipů. V každém z nás je složitá spleť tvořená z minulých zkušeností, současných situací, emocí, myšlenek, názorů… pochopení sebe sama vždy představuje důležitý krok ke změně chování tak, jak si přejete.

Zde mám pro vás krátkou ukázku toho, do jakých kategorií autorka druhy jídel rozdělila. Rozbor tužby po určitých potravinách je trošku složitější, komplexnější, ale zde je alespoň jednoduchý přehled:

• čokoláda – hlad po lásce
• mléčné výrobky – proti depresi
• slané pochoutky – stres, zlost a strach
• ostrá jídla – honba za zážitky
• bažení po nápojích – energie jako na houpačce
• ořechy a arašídové máslo – touha po zábavě
• chléb, rýže a těstoviny – útěcha a uklidnění
• sušenky, dorty a koláče – touha po objetí, radosti a pocitu jistoty
• bonbóny – sladký životabudič, odměna, zábava
• tučná jídla – zaplnění prázdnoty, smysl života

A jak to máte Vy? Existuje nějaká potravina, nebo i více, po kterých často toužíte? Napište je klidně do komentářů a já Vám s radostí odpovím, co to podle autorky může znamenat, odkud to vše vlastně pramení.

Mějte se krásně! S láskou, Andrea.